Listnaté stromy

• Habr– z našich původních listnatých dřevin je nejtvrdší, v suchu velmi stálý, ale nesnáší vlhkost a ve venkovních podmínkách oproti jiným tvrdým dřevům extrémně rychle degraduje; používá se k výrobě násad, nástrojů, hudebních nástrojů,dříve na vačkové hřídele, palečná a ozubená kola ve mlýnech habrové dřevo je vynikající palivo s výhřevností o 40% vyšší než smrk, ale vzhledem k ostatním kvalitám a bezkonkurenčním vlastnostem je jeho pálení neekonomické
• Babyka – jedno z našich nejtvrdších dřev, velmi vhodné k soustružení, ale málo dostupné (babyky u nás nejsou z důvodu preference vápenitého podloží příliš rozšířené a zároveň patří i k menším stromům, takže dávají méně dřevní hmoty)
• Dub lesní– tvrdé, snáší sucho i vodu, z původních dřevin nejlépe snáší změny vlhkosti, při dlouhodobém potopení pod vodou zkamení,odolné vůči škůdcům, výroba konstrukcí, sudů (především na víno), dříve nábytek, kola a z kůry se získávalo tříslo pro koželužství.
• Buk lesní – tvrdé dřevo, oproti dubu ale špatně snáší vlhkost a střídání vlhka se suchem, takže nevyniká trvanlivostí; je pevné, méně pružné, dobře se obrábí, používá se k výrobě dýh, překližek dříve na ohýbané židle thonetky, velmi vhodné k topení, výrobě dřevěného uhlí; chuťově neutrální, používané v potravinářství (dřívka k nanukům, vařečky apod.), buk je možné použít k uzení, společně s habrem patří k našim nejvýhřevnějším dřevům.
• Trnovník akát – tvrdé houževnaté dřevo často s výraznou kresbou, používá se k výrobě násad, topůrek; důležitá je správná příprava před zpracováním – dřevo má tendenci při rychlejším sušení praskat, v současnosti je lépe dostupný než dříve, neboť je jako invazivní dřevina velkoplošně kácen.
• Jasan – z našich dřev je nejpružnější, zároveň tvrdé a houževnaté; v nábytkářství hlavně obklady a dýhy (především pro barvu a kresbu) vhodné pro výrobu násad, topůrek, madel, tělocvičného nářadí, hokejek baseballových pálek, hudebních nástrojů, dříve používané na lyže a saně.
• Javor – jedno z našich nejsvětlejších dřev, relativně tvrdé, vhodné k obrábění, soustružení, řezbářství; používá se k výrobě hudebních nástrojů (strunných i na části klavírů) a parket.
• Platan – pevné středně tvrdé a těžké dřevo, pro exteriéry ale málo trvanlivé, používá se v nábytkářství, k výrobě papíru, podlah, hraček a výroby dýh ze světlé běli, která má uplatnění v intarzií.
• Kaštanovník (jedlý kaštan) – husté kvalitní dřevo používané na výrobu trámů a sudů, výhřevné, vhodné k uzení
• Ořech (ořešák královský, „vlašák“) – tvrdé dřevo s typickou kresbou, poměrně ceněné, používané na obklady a dýhy, dobře se opracovává.
• Ořešák (ořešák černý) – podobné vlastnosti jako ořech, kvůli esteticky působivé kontrastní kresbě dosahuje na světových trzích vysokých cen, používá se k výrobě dýh.

Ovocné listnáče

• Hrušeň – tvrdé houževnaté dřevo, je pevné, nebortí se, velmi vhodné k soustružení,dřevořezbám, hudební nástroje, používalo se k výrobě dřevěných závitů (svěráky, lisy), geometrických pomůcek a v xilografii, hrušeň lze použít i k uzení, ale vzhledem ke kvalitě dřeva a široké využitelnosti je to neekonomické
• Jabloň – vzhledově podobné třešni a hrušni, tvrdé dřevo, ale dobře se zpracovává, vhodné k soustružení, používá se k výrobě golfových holí, ale i k uzení a pálení v krbech
• Třešeň – tvrdé, pevné, houževnaté dřevo, které je ale podobně jako švestka náročnější na sušení; používá se k výrobě dekorativních předmětů, v uměleckém truhlářství, vhodné i k soustružení , oproti višni je méně vhodná k uzení kvůli vyššímu obsahu pryskyřice
• Višeň – podobné vlastnosti jako švestka a třešeň, velmi vhodné k uzení.
• Švestka – velmi tvrdé dřevo, které se však obtížně připravuje ke zpracování, protože má tendenci praskat a kroutit se; používané k restaurátorským pracím , dekoračních předmětů, vhodné k soustružením, ale i uzení.
• Meruňka – není příliš vhodná k opracování, protože se bortí a praská, dřevo je použitelné k uzení, ale jen s výhradami, neboť obsahuje vyšší podíl pryskyřice, vhodené je jako palivo
• Broskvoň – podobný charakterj jako meruňka, včetně použitelnosti k uzení

Dřeva z ovocných stromů-peckovin (švestka, třešeň, višeň, meruňka, broskev atp.) jsou z důvodu obsahu kyanogenů nevhodná pro podávání domácím hlodavcům a zajícovcům (jsou pro ně toxická). Další dřeviny, které se nedoporučují ke skrmení a broušení zubů, jsou uvedeny na specializovaných serverech.

Listnaté keře

• Zimoles obecný– velmi tvrdé dřevo, které patří k nejhouževnatějším, nejhustším a nejtěžším (900 kg/m³) domácím dřevinám; průmyslové využití dnes neexistuje, protože zimolezového dřeva je nedostatek (keř, tenké kmínky, pomalu roste), dříve se z něj vyráběly dřevěné hřeby, brdské tkalcovským stavům, troubele k dýmkám, používal se i k drobnému soustružení.
• Zimostráz – velmi těžké, tvrdé a homogennídřevo, používané pro účely xylografie, vykládání, intarzie, flétny, rukojeti pravítka, sošky.
• Jeřáb – těžké tvrdé dřevo, využívá se k výrobě fléten, dříve podobně jako zimolez: dřevěné hřeby, tkalcovské člunky, šrouby, válce mandlu, řeznické špalky.

Jehličnany

• Tis červený – nejhustší dřevo ze všech našich stromů, zároveň náš nejtvrdší jehličnan, ale již prakticky nedostupný, dřevo bylo v minulosti vysoce ceněné jako materiál ideální k výrobě luků (z toho důvodu a kvůli otravám dobytka byly vzrostlé tisy téměř vyhubeny), příležitostně se tisové dřevo používalo k výrobě pravítek, nebo luxusního nábytku; obsah jedu zvyšuje odolnost proti škůdcům
• Modřín – náš nejtvrdší běžně dostupný jehličnan, používá se na výrobu šindelů, schodišť, zábradlí, obkladů a na nábytek, celkově má podobné využití jako borovice, ale snáze se obrábí; dříve používán k výrobě vodovodních potrubí.
• Borovice – patří k našim tvrdším jehličnanům, přesto je dřevo relativně měkké, ale odolné; oblíbené v nábytkářství pro svůj odstín, používané na okna, dveře, trámy, pražce; obrábění komplikuje vysoký obsah pryskyřice.
• Jalovec – uzení (především v závěru procesu pro aroma)

Měkká dřevaEditovat

Listnaté stromy

• Topol – měkké řídké dřevo (topol velmi rychle roste), porézní, čerstvé obsahuje mnoho vody, suché dobře saje, ale má málou výhřevnost, využití není široké, dnes při výrobě dýhy, překližek, zápalek, celulózy, dříve k výrobě dlabaných okřínů a dřeváků.
• Osika – měkké dřevo, po vyschnutí lehké, v obráběcích strojích se netřepí, takže se využívá k výrobě zapalek, tenké proužky pak v košíkářství.
• Lípa – měkké, ale poměrně pevné dřevo oblíbené v řezbářství, náchylné k napadení červotočem, dříve se lipové dřevo hojně používalo v modelářství a trvanlivé lýko k výrobě pletiv (dnes ho nahradil plast).
• Olše – vlastnostmi a využitím se blíží lípě, je typické výraznější barvou, dříve se používalo k výrobě nádobí (mísy, necky, okříny), trvanlivé pod vodou, po delší době pod vodou zčerná a zkamení , olši je možné použít k uzení.
• Bříza – dřevo s nízkou odolností proti vlhkosti a změnám počasí, snadno se ale suší i ve větších průměrech, takže je používané pro soustružení uměleckých a domácích předmětů (kořenky, ozdobné vázy apod.), dříve výroba košťat (větvičky), velmi vhodné je k topení, hoří i syrové.
• Vrba – měkké dřevo, které nemá valného využití, dříve se používalo tam, kde nebyly vysoké nároky na pevnost a tvrdost (dlabané nádoby, násady lehčího nářadí apod.), tradičně se vrbové pruty používají k pletení pomlásek, dříve hlavně k výrobě košíků a košťat čarodějnic.
• Líska obecná – měkké pružné dřevo, dnes bez průmyslového využití, dříve se používaly především pařezové výmladky (pruty) jako pletiva k výplni příhrad, k pletení plotů, v košíkářství, ke krytí selských stavení, polních stodol a k trestání dětí
• Kaštan – dřevo charakterem podobné dubu, ale měkčí, vhodné k soustružení, používá se ke konstrukcím schodišť, výrobě sudů na víno, kuchyňských nástrojů, rakví a pro venkovní účely.

Jehličnany

• Smrk – měkké, ale relativně pevné a pružné dřevo, které dnes patří k nejdostupnějším a široce používaným v tesařství i truhlářství; používá se i na výdřevy v dolech, k výrobě papíru, dřevité vlny, buničiny, některých hudebních nástrojů, hlavně houslí, tzv. rezonanční smrk (tj. dřevo, které na smrcích narůstá po 120 věku a splňuje řadu přísných podmínek: pochází ze smrků z horských a podhorských oblastí, které stojí v centru lesa, nikoli u kraje, nejlépe na severním svahu, dřevo neobsahuje suky a letokruhy jsou pravidelné a husté, maximálně 2,5 mm), náchylné k napadení červotoče